VRH " E "

jehož hlavní protagonistkou je ANABELLA z Horáckého pelíšku, mladá fenka našeho prvního odchovu,byl velice očekávaný a pro odchov jejich prvních potomků, jsme udělali vše, co bylo v našich silách. Jak asi po přečtení první věty tušíte, jelikož píši v minulém čase, příroda byla opět proti. Již jsme z toho tak trochu nešťastní. V naší chovné stanici nám dělají společnost tři chovné, zbonitované fenky, ale štěňátek jsme se dočkali pouze od DAISY z Myšího hrádku. GOSIA si své již prožila a tak nyní pevně doufáme, že se konečně podaří odchovat alespoň jedno štěndo. Věříme v to, jelikož to bylo neplánované a vše řídila příroda sama. ANABELLA má po tátovi CIEZARovi z Hradu Pajreku robustní kostru a tak trochu na první pohled vypadá, že je dosti korpulentní fenka, jak jsme si vyslechli i při několika vystoupeních na výstavních kobercích. Bohužel s tím asi souvisí i další problém a to je její hárání. Poprvé nám hárala až po roce a nyní podruhé zadalších 14 měsíců. Mnozí páníčkové by byli spokojeni, že nemají problémy s venčením  a hlídáním, ovšem to se nedá říci o nás. Předsevzali jsme si, že první připouštění bude nejspíše při třetím háráním. Bohužel v tomto případě by to asi vycházelo již na hranici 4 let, což je ale již docela pozdě. Rozhodli jsme se tedy, že to zkusíme již letos. Jak se ukázalo se, tentokrát asi budou problémy již při zabřeznutí. Od desátého dne jsme podsoupili celkem třikrát krevní testy na množství progesteronu, bohužel nejvyšší hodnotu jsme dosáhly asi 3 nanog/l. A to byl již asi 17 den od počátku ovulace. Nakonec jsme to jeli za RODIM do Brna vyzkoušet. 18. prosince se spojení povedlo, i když nedošlo ke svázání. Po pár hodinách jsme vše zopakovali se stejným výsledkem. V úterý 19.12. jsme jeli zkoušet překrýt, ale RODI o naši slečnu nejevil prakticky žádný zájem, takže jsme odjeli s nepořízenou. I další dny, při venčení ANABELLU prakticky psi ignoroval.Moc jsme tudíž nevěřili, že z krytí něco vzejde. Mezitím ovšem došlo k neslavnému neplánovanému nakrytí GOSII a tak jsme zase trochu začali doufat, že budou platit Murphyho zákony a budeme mít současně dva vrhy, což jsme nechtělli. Nezbývalo než si 4 týdny počkat na sonografické vyšetření. V jejich průběhu se začalo chování naší nejmladší pozvolna měnit, tak jsme stále doufali. Bohužel, ať pí.vetrinářka mohla na monitoru oči nechat, při sonu nic nenašla. Za týden jsme ještě zkusili poslední naději a sono-vyšetření zopakovali, kdyby si štěnda hrála na schovávanou, ale bohužel se vše potvrdilo a zabřeznutí nevyšlo. Nezbývá nám, než čekat na další hárání a doufáme, že nebude zase až po roce.